Můj příběh

Diář.

Pro někoho kus papíru.

Pro někoho nepostradatelný společník.

Plánování je má vášeň

Ráno vstanu, protáhnu se, zapnu kávovar a kouknu do diáře. Hned vím, co mne celý den čeká, co je třeba stihnout udělat a na co se mohu v průběhu dne těšit. Hlava už je připravena plnit úkoly a já vykračuji vstříc novému dni.

Během dne s radostí odškrkávam jednotlivé položky, užívám si slastného pocitu z dobře odvedené práce. Sleduji, jak se můj to-do list plní háčky.

Večer naposled zkontroluji diář, připíšu úkoly na zítřek, a spokojeně se věnuji svému večernímu rituálu. Nakonec usínám s čistou hlavou a s úsměvem na rtech.

Chaos v hlavě

Pár let zpět jsem však tato užasná rána neprožívala. Sotva jsem otevřela oči, uvažovala jsem, co je dnes za den, jestli nemám nějakou schůzku a jestli jsem na někoho nebo na něco nezapomněla.

Na vysoké škole jsem semestrem proplouvala jako ryba ve vodě, vždyť na zadané úkoly bylo tolik času… jenže ouha přiblížil se zápočtový týden a já zjistila, kolik toho během pár dní musím vypracovat. A tak se to opakovalo každý každičký semestr, byla jsem naprosto nepoučitelná a pokaždé vše nechavala na poslední chvíli.

Po škole přišel první pracovní úvazek, můj monitor přetékal různobarvnými lepícími papírky. Během dne jsem odskakovala od úkolu k úkolu, jak mi naskakovaly na mysl, co jsem kde zapomněla udělat a večer jsem doslova padala únavou do postele, navíc se špatným svědomím, že jsem ani zdaleka neudělala to, co jsem měla a už vůbec se nedostala k tomu, co mne baví.

Hromada nedokončených úkolů se vršila a já nemohla usnout, jak se mi v hlavě honily myšlenky, co všechno nesmím zapomenout udělat a co mne zítra čeká. Diář jsem znala jen jako zápisník schůzek a návštěv lékařů...

Aha moment

Jednoho dne jsem ale narazila na web o úklidu a organizaci, celý ho prostudovala, a tehdy došlo k mému velkému AHA momentu. Diář nemusí sloužit jen k zapisování schůzek, návstěv a pokecu s kamarádkami! Může mi pomoci zorganizovat doslova celý můj život.

A tak započala má cesta, na které jsem vyzkoušela kde jaký způsob vedení diáře, různé typy a značky diářů. Cesta to byla trnitá, dlážděná spoustou chyb, v diáři se mi kupily další a další seznamy úkolů, spousty z nich jsem nebyla schopna dokončit. Tlak narůstal.

Až přišlo prozření...

Musí to přece jít i jinak, diář přeci nemůže být otrokář svého majitele, naopak má mu věrně sloužit a pomáhat plnit jeho sny a přání! A tak jsem udělala krok zpět. Přestala si dělat sáhodlouhé seznamy úkolů, na jejichž splnění by bylo třeba celého týdne a ne pouze jednoho dne.

Našla jsem si způsob, jak se pomocí diáře posunout ve svém životě každý každičký den o kousek blíže ke spokojenějšímu já.

Nakonec se ze správně zvoleného a správně vedeného diáře stal můj největší společník a rádce.

Ráda bych Vám pomohla přeskočit ty roky hledání ideálního diáře pro Vás a také vyvarovat se té spoustě chyb, kterých jsem se na své cestě dopustila já.
Pojďme společně změnit větu “Jak tohle všechno zvládnu?” na “Dnes jsem toho dokázala tolik!”